August Sedláček

Literatura o Augustu Sedláčkovi

Základním pramenem pro poznání Sedláčkovy osobnosti, jeho života a díla jsou jeho Paměti z mého života (1924); „lidskou“ stránku Sedláčkovu obšírněji či stručněji reflektují paměti dalších osob, především jeho druhé ženy Terezy, roz. Barcalové (1883–1972), sepsané na sklonku 50. let; z okruhu táborských středoškolských studentů pak na Sedláčka-učitele po letech vzpomínal např. Emanuel Chalupný (1879–1958). První stručná hodnocení Sedláčkova díla se objevují ještě za jeho života u příležitosti životních jubileí (60., 70. a 80. narozenin), a jakožto díla již uzavřeného v četných nekrolozích, z toho několika i dosti obsažných. Zájem nejen o Sedláčkovo dílo tištěné, ale i jeho (vědecký) odkaz je charakteristický již pro léta bezprostředně po jeho smrti (do tohoto rámce spadá i reedice jeho Hradů, realizovaná v letech 1931–1938, u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky se začal vydávat reprint jeho píseckých dějin), kdy se objevují první dílčí studie věnované možnostem využití jeho pozůstalosti. Soustavně na význam a přínos díla (i pozůstalosti) Augusta Sedláčka upozorňoval ve svých pracích především František Roubík. Další výrazná vlna zájmu přichází v 80. letech – snad v alespoň volné souvislosti s Českými hrady Dobroslavy Menclové, jejichž dvojí vydání spadá do 70. let, jakož i s řadou Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vycházející od roku 1981, jejíž autoři čerpali ze Sedláčkova díla měrou vrchovatou. Na počátku 80. let byl založen Klub Augusta Sedláčka (zastřešený plzeňským podnikem Škoda), sdružení zájemců o jedno z klíčových badatelských témat Augusta Sedláčka, tedy panská sídla. První svazek Ročenky Klubu Augusta Sedláčka vyšel roku 1984 a jeho úvodní článek přinášel Sedláčkův životopis, jeho bibliografii a stručný rozpis obsahu jednotlivých sešitů uložených v rámci pozůstalosti. Druhým ohniskem zájmu o Augusta Sedláčka se stal Písek – pozvolna jako by se obnovovalo povědomí o Sedláčkovi jakožto součásti písecké regionální identity. Na počátku 80. let vyšla péčí písecké knihovny bibliografie Sedláčkových prací (ovšem toliko z místních fondů a zjevně tedy určená především lokálnímu publiku); soustavně se Sedláčkově osobě a dílu od té doby věnuje písecký historik Ondřej Kolář, příležitostně pak řada dalších odborníků z oblasti historie i příbuzných vědních oborů.

Příležitostí k bilanci se stalo 150. výročí narození Augusta Sedláčka (Česká televize tehdy o Sedláčkovi připravila třicetiminutový dokument) – konference uspořádaná v roce 1993 ve své koncepci odrážela šíři Sedláčkova badatelského záběru, resp. spektra vědních disciplín, na jejichž poli se svými výzkumy pohyboval. Vedle kastelologie, genealogie, heraldiky (a sfragistiky) to byla především historická topografie, z pomocných věd historických pak diplomatika, metrologie a numismatika. Při téže příležitosti byla opět krátce věnována pozornost i Sedláčkově pozůstalosti – z hlediska studia metodiky historikovy (a speciálně Sedláčkovy) práce, jakož i z pohledu možností využití osobních kartoték pro další výzkum. Ani tím ovšem bádání o Sedláčkovi neustalo, jak ostatně svědčí několik desítek titulů z doby po roce 1993, resp. 1995, kdy byl vydán konferenční sborník (jeho součástí je i evidence starší literatury, v následující bibliografii evidujeme proto především díla novější, vydaná po roce 1993/1995). Pravda nicméně je, že nemalým dílem se jedná o pouhé drobnosti, připomínky osoby a díla Augusta Sedláčka, publikované zpravidla u příležitosti výročí narození/úmrtí, případně v jiných kontextech, přičemž speciálních prací, jež v daném směru prohlubují poznání, je jen pár. Sumarizující pohled nabízejí i předmluvy a doslovy, jimiž bývají doprovázeny reprinty Sedláčkových děl.

  • August SEDLÁČEK, Paměti z mého života / Tereza SEDLÁČKOVÁ, Osobní paměti, Praha 1997 (1. vydání Sedláčkových Pamětí pochází z roku 1924).
  • Václav NOVOTNÝ, Za Aug. Sedláčkem, Jihočeský přehled 1, 1926, s. 69–73, 105–109.
  • Josef PEKAŘ, Za Augustem Sedláčkem (Nar. 28. srpna 1843, zemř. 14. ledna 1926), Český časopis historický 32, 1926, s. 1–8.
  • Josef Vítězslav ŠIMÁK, August Sedláček, b. m., b. d. [po 1926].
  • Anna VAVROUŠKOVÁ, Sedláčkova pozůstalost a její význam pro bádání rodopisné, Časopis rodopisné společnosti 1, 1929, s. 17–28.
  • František ROUBÍK, Topografický a kartografický materiál v pozůstalosti Augusta Sedláčka, Časopis Společnosti přátel starožitností českých 57, 1949, s. 193–197.
  • Ladislav CIHLA, August Sedláček, Písek 1963 (stať a výbor z dopisů).
  • F[rantišek] MUSIL – J[iří] ÚLOVEC, August Sedláček, in: Ročenka Klubu Augusta Sedláčka 84, Plzeň 1984, s. 5–18.
  • Ondřej KOLÁŘ, O Augustu Sedláčkovi k připomenutí života a díla velkého učence, Písek 1988.
  • F[rantišek] MUSIL, August Sedláček a soudobá kastelologie (několik úvah nad dílem Augusta Sedláčka), Hláska 4, 1993, č. 3, s. 29–31.
  • František MUSIL, August Sedláček a Rychnov nad Kněžnou, in: Orlické hory a Podorlicko 7, 1994, s. 157–162.
  • Rudolf TECL, Prvý známý (neúspěšný) pokus o archeologický výzkum v Táboře (aneb jak se mohl stát profesor August Sedláček i prvým táborským archeologem), Výběr 31, 1994, s. 207–209.
  • August Sedláček a pomocné vědy historické. Sborník prací z konference ke stopadesátému výročí narození Augusta Sedláčka, red. Božena Kopičková, Mladá Vožice 1995 (v této publikaci jsou evidovány i starší práce o A. Sedláčkovi).
  • Karel KŘESADLO, August Sedláček jako student jihlavského gymnázia, Vlastivědný sborník Vysočiny 9, 1995, s. 151–157.
  • Tereza SEDLÁČKOVÁ, Vzpomínky Terezy Sedláčkové, red. Ondřej Kolář, Písek 1996 (paměti dokončené roku 1959 a vzpomínka z roku 1970).
  • Profesora Augusta Sedláčka listy důvěrné (milostná korespondence slavného historika s Karolinou Rajskou původem z kolodějského mlýna), vyd. Josef Blüml – Vlastimil Kolda, Mladá Vožice 1998.
  • Josef BLÜML, August Sedláček – poslední velikán české romantické historické vědy, in: Josef Blüml – Dagmar Blümlová – Bohumil Jiroušek a kol., Jihočeši v české historické vědě, České Budějovice 1999, s. 7–24.
  • Petros CIRONIS, O prof. A. Sedláčkovi a městském archivu v Rokycanech. O působení prof. dr. A. Sedláčka v letech 1920–1925 jako městského archiváře v Rokycanech, Rokycany 1999.
  • Emanuel CHALUPNÝ, Vzpomínky na Augusta Sedláčka, vyd. Josef Blüml, Mladá Vožice 1999.
  • Vladimír RŮŽEK, Sedláčkovy Atlasy erbů a pečetí, in: August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty I, vyd. Vladimír Růžek, Praha 2001, s. 11–29.
  • Alena JANKOVÁ, August Sedláček v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou 2004 (vydáno v souvislosti s reprintem Sedláčkových rychnovských dějin).
  • Ondřej KOLÁŘ, August Sedláček jako „kultovní“ postava české historiografie, in: Genius loci českého jihozápadu V. Sborník z konference konané 22. a 23. října 2008 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, České Budějovice – Plzeň 2009, s. 75–79.
  • Ondřej KOLÁŘ, Numismatik August Sedláček, Numismatické listy 65, 2010, s. 161–170.
  • Robert ŠIMŮNEK, August Sedláček a historická geografie. Historické mapy Orlicka a Zvíkovska z roku 1893, Historická geografie 39, 2013, s. 85–112.